slider1

 

Prvním slibem současné vlády v úvodu jejího programového prohlášení je tato deklarace: „Vláda povede Českou republiku na základě sociálně a ekologicky orientovaného tržního hospodářství k prosperitě a bude usilovat o udržení sociální soudržnosti v zemi“. Komu se zdá kombinace tržního hospodářství se sociální a ekologickou orientací jako chiméra, měl by se pomalu seznámit s principy sociální ekonomiky. V Česku totiž právě finišují přípravy věcného záměru zákona o sociálním podnikání, který má být předložen vládě nejpozději v červenci, kdy se poprvé ukáže, nakolik bylo programové prohlášení míněno vážně. Zpracování paragrafového znění zákona o sociálním podnikání je plánováno na říjen 2016, což umísťuje startovací čáru účinnosti zákona zhruba na konec roku 2017 v závislosti na tom, jak hladký bude jeho průchod oběma komorami Parlamentu.

 

Zákonem o sociálním podnikání má Česká republika příležitost zařadit se mezi země jako je Belgie, Velká Británie, Francie či Itálie, které v letech 1995 – 2005 přijaly jednotnou právní úpravu sociálního podnikání. Tento krok následně v uvedených zemích umožnil rozvoj segmentu trhu, který propojuje orientaci na zisk (podnikání) s využíváním většiny zisku k dosahování společensky prospěšných cílů.

 

Sociální podniky mají z titulu své definice za úkol respektovat místní poptávku, rozvíjet místní společenství, prokázat pozitivní environmentální a etický rozměr svého podnikání, transparentní vlastnickou strukturu a využití více než 50 % zisku pro další rozvoj sociálního podniku nebo na podporu společensky prospěšné činnosti. Integrační sociální podniky musí navíc doložit, že alespoň 30 % jejich zaměstnanců jsou znevýhodněné osoby a že těmto lidem zajišťují kromě placeného zaměstnání také psychosociální péči směřující k jejich uplatnění na otevřeném trhu práce.

 

V Česku se o sociální ekonomice akademicky diskutuje zhruba od počátku milénia. První významnější publikace vznikla v roce 2006. V době českého předsednictví EU a zároveň ekonomické recese se v roce 2009 v Praze pořádala poměrně přelomová mezinárodní konference „Sociální ekonomika a podnikání pro Evropu 21. století“. Z iniciativy EQUAL vzešla v témže roce Tématická síť pro sociální ekonomiku (TESSEA) sdružující odborníky, sociální podnikatele a zainteresované instituce, která působící dodnes a která zejména formulací definice sociálního podnikání a zavedením adresáře sociálních podniků umožňujícího analýzu vývoje jejich zaměření a regionálního zastoupení přispěla k tomu, že v programovém období 2007 – 2013 byly ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí vyhlašovány první výzvy na podporu zakládání sociálních podniků s kofinancováním z Evropských strukturálních fondů.

 

Od akademických debat, výzev a množství setkání teoretiků i praktiků dospěla situace v ČR postupně do fáze, kdy sociální podniky s podporou či bez podpory z fondů EU sice vznikají, ale veřejná správa je dosud vnímá jako těžko uchopitelnou skupinu subjektů, protože žádný český zákon neříká, co je a není sociální podnik, takže je může jen obtížně podporovat. Obce, kraje a stát tak jen těžko rozlišují neziskovky či poskytovatele sociálních služeb od sociálních podniků a nedokáží ve svých dotačních programech odlišit ani sociální podniky od podniků běžných.

 

Oficiální databáze sociálních a integračních sociálních podniků vedená orgánem státní správy na internetu, jak ji předpokládá vznikající věcný záměr zákona o sociálním podnikání v ČR, umožní ministerstvům, krajům, obcím, zadavatelům veřejných zakázek, bankám či nadacím sociální podniky cíleně podporovat. Běžné firmy si navíc budou moci v té samé databázi mezi sociálními podniky vyhledávat své obchodní partnery. V neposlední řadě, také sami zákazníci si budou moci podle zveřejňovaných informací vyhledat, jaké sociální podniky se nacházejí v okolí jejich bydliště a co nabízejí. Tvrdí-li někdo, že je sociální podnik, postačí pár kliknutí a bude jasné, jestli opravdu je, jaký byznys a jak dlouho provozuje, koho zaměstnává a co přesně dělá se svým ziskem.

 

Lze navíc očekávat, že zákon o sociálním podnikání zahýbe hned několika reminiscencemi z let nedávno minulých, které se v české společnosti stále ještě drží a bezmyšlenkovitě papouškují. Snad nejvýznamnější mýty, které má zákon o sociálním podnikání svou aplikační praxí šanci zbořit, jsou tyto tři:

 

  • Existují buď hodné, chudé neziskovky nebo zlí, bohatí podnikatelé. NE! Sociální podnikatelé, kteří se zatím v Česku registrují dobrovolně v adresáři sociálních podniků, jsou převážně „hodní“, tedy sociálně citliví, zpravidla docela chudí, ale především opravdu podnikatelé s vlastním místem na skutečném trhu a se všemi radostmi i starostmi, které k podnikání patří. Vzhledem k tomu, že své podniky udržují a rozvíjejí v souladu s principy sociální ekonomiky dosud bez jakékoli opory v českém právním řádu, jsou to zároveň hrdinové naší doby. Aby jich bylo více, je načase začít podporovat i podnikatele, pokud dávají práci a příležitost k seberealizaci znevýhodněným lidem, poskytují služby tam, kde chybí, vyrábí a prodávají zboží prospívající životnímu prostředí, přičemž zisk vrací do sociálního podnikání nebo jím podporují další společensky prospěšnou činnost. Pozor také na extrémy na obou pólech pomyslného spektra. Stejně jako nepožadujeme po všech podnicích, aby se staly společensky prospěšné, také ne všechny neziskovky se mohou stát ekonomicky činné, protože prostě ne všechny služby a zboží jsou obchodovatelné. Klienti sociálních služeb a členové nejrůznějších komunitních uskupení nejsou automaticky zákazníky. Na to už přišli v Británii za Davida Camerona, kdy tzv. koncept Big Society představoval (pod pěknou nálepkou) skrytý tlak na neziskové organizace, aby se v době klesajících veřejných výdajů chovaly více „tržně“.

 

  • Dosahování zisku a společenský prospěch jdou proti sobě. NE! Společnost se sice dělí na sektor neziskový (stát/kraje/obce, jimi zřízené organizace a nestátní neziskové organizace) a ziskový (fyzické podnikající osoby a obchodní společnosti působící na trhu), což dále komplikuje rozdělení na sféru soukromou (trh a nestátní neziskové organizace) a veřejnou (stát/kraje/obce a jejich organizace), ale hranice mezi sektory nejsou tak ostré, jak se to dá nakreslit do učebnic. Sociální podniky jsou svým zaměřením na dosahování zisku součástí trhu, avšak svým druhým zaměřením, na společenský prospěch, zasahují do sféry veřejné správy. Integrační sociální podniky zaměstnávají znevýhodněné osoby, které by se v běžném tržním prostředí bez potřebné péče uplatnily jen stěží. I sociální podniky, které se primárně nezaměřují na zaměstnávání znevýhodněných osob, rozvíjejí místní ekonomiky v oblastech, kam se jinému investorovi nevyplatí ani zajet se podívat, natož tam rozvíjet byznys. Tím sociální podniky řeší úkoly tradičně určené veřejné správě. Dosahování zisku prodejem vlastních služeb nebo zboží je přitom žádoucí, protože reinvestice či společensky prospěšné využití tohoto zisku je úsporou veřejných prostředků, které by jinak musely být vynaloženy.

 

  • Znevýhodněné osoby jsou ty, které za své znevýhodnění nemohou. NE! Zákon o sociálním podnikání bude první normou v českém právním řádu, která rozboří rozlišování znevýhodnění na ta, za která si lidé mohou sami, a tudíž není vhodné je za veřejné prostředky řešit, a ta, která si nezpůsobili, a proto je přijatelné tyto hendikepy kompenzovat. Ve většině zemí vyspělého světa takové dělení v zákonech (o zaměstnanosti, o veřejných zakázkách, o úlevách na daních apod.) neexistuje. V České republice dosud nemá žádný zákon definovánu osobu znevýhodněnou na trhu práce, tedy i takovou, která aktuálně pracuje, ale vyžaduje určitou podporu, aby se v zaměstnání udržela a mohla dále rozvíjet. Právní řád zná jen uchazeče o zaměstnání, tedy lidi nezaměstnané, jimž Úřad práce ČR poskytuje zvýšenou péči při zprostředkování zaměstnání. Stávající zákon o veřejných zakázkách i aktuálně již platný zákon o zadávání veřejných zakázek, který bude účinný od 1. 10. 2016, umožňují zadavatelům vyhradit veřejnou zakázku pro dodavatele zaměstnávající výhradně osoby se zdravotním postižením. Veřejnou zakázku tedy není dosud možné vyhradit pro firmy zaměstnávající osoby sice zdravé, avšak se sociálním znevýhodněním. Důvodem je, že žádná právní norma v ČR sociální znevýhodnění nedefinuje, takže zadavatele není na co odkázat. Průlomem se stane zákon o sociálním podnikání s jasnou definicí znevýhodněných osob jakožto lidí jednak zdravotně postižených, identifikovaných zákonem o zaměstnanosti, ale také jako osob se sociálním znevýhodněním, nově definovaných jako osob znevýhodněných věkem, péči o blízkou osobu a dalšími okolnostmi ztěžujícími jejich přístup a setrvání na trhu práce. Je zřejmé, že za věk si nikdo nemůže, a péče o děti či o seniora je také něco, co je žádoucí podporovat, takže je opravdu načase dělení znevýhodnění na zaviněná a nezaviněná konečně opustit.

 

Shrnuto a podtrženo:

Kromě jasné identifikace sociálních podniků přispěje zákon o sociálním podnikání:

  • k modernizaci aktivní politiky zaměstnanosti ve smyslu zlepšení přístupu k zaměstnání znevýhodněných osob,
  • k rozvoji místních ekonomik, a tím i k zaměstnanosti obyvatel odlehlých, méně rozvinutých regionů.

Sociální podniky mají potenciál stát se klíčovým článkem řetězce v systému prostupného zaměstnávání, který dosud v praxi funguje jen omezeně nebo zcela chybí. Téměř vůbec nedochází k prostupu na otevřený trh práce zejména u osob s kumulací hendikepů, tedy lidí nejen bez zaměstnání, ale také s problémy s bydlením, potřebou skloubit práci s péčí o děti či u jednotlivců a rodin s dluhy. Toto mohou sociální podniky svým dvojím zaměřením pomoci změnit.

 

Alena Zieglerová

 

 Zdroje:

http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/programove_prohlaseni_unor_2014.pdf

Belgie, 1995, Zákon o společnostech založených k sociálním účelům; Velká Británie, 2001, Zákon o zájmových společnostech; Francie, 2002, Zákon o podnikatelských líhních; Itálie, 2005, Zákon o sociálním podniku

Dohnalová, M. (2006): Sociální ekonomika v evropském kontextu. http://ksos.fhs.cuni.cz/KOS-145-version1.pdf

http://www.strukturalni-fondy.cz/cs/Jak-na-projekt/Vyzvy-a-akce-(1)/Mezinarodni-konference-na-tema-Socialni-ekonomika

http://www.tessea.cz/tessea-o-nas/o-spolku-my-o-nas

http://www.ceske-socialni-podnikani.cz/cz/adresar-socialnich-podniku

http://www.economist.com/blogs/blighty/2013/08/big-society

  • 33, odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti: Při zprostředkování zaměstnání se věnuje zvýšená péče uchazečům o zaměstnání, kteří ji pro svůj zdravotní stav, věk, péči o dítě nebo z jiných vážných důvodů potřebují.
  • 67, odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti: Osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními a) ve třetím stupni (dále jen „osoby s těžším zdravotním postižením“), nebo b) v prvním nebo druhém stupni.

 

Vše, co potřebujete vědět o připravovaném zákonu o sociálním podnikání