Letošní zápisy do mateřských škol jsou prubířským kamenem záměru Ministerstva školství připravit všechny děti na školní docházku tak, aby v ní mohly být úspěšné. Rodiče nemohou být jediní odpovědní, jde o zájem celé společnosti. Děti z lesních školek, mateřských škol, dětských skupin i děti vzdělávané v rodinách musí mít v první třídě stejnou šanci na úspěch. Jak se zatím tento plán daří naplňovat?

kids-couple-1481847-1280x960

Měsíc květen je ve znamení zápisů do mateřských škol, poprvé povinně pro pětileté děti. Povinnost absolvovat předškolní rok má usnadnit dětem vstup do školy a vyrovnat jejich příležitosti tak, aby v počátcích nebyly vystaveny selhání a mohly si ke škole vytvořit zdravý a sebevědomý vztah. Povinný rok předškolního vzdělávání měl být šancí zejména pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí. V některých regionech se ale ukazuje problém s kapacitou mateřských škol. Není dostatečná, aby pojala všechny děti, jež do povinného předškolního vzdělávání věkově spadají, a tak je rodičům a jejich dětem, pro které není ve školkách místo, nabízeno individuální vzdělávání, tedy vzdělávání mimo běžné mateřské školy (MŠ).

Předškolní příprava pro děti ze všech rodin

Paradoxem je, že rodiče, kteří pro své děti individuální vzdělávání chtějí a třeba jej už realizují, ať už formou dětských skupin či kombinací pobytu dvou dnů v lesní školce a tří dnů v mateřské škole, mají smůlu a někteří budou muset hledat pro své ratolesti jiná zařízení. Kombinovat docházku v MŠ s docházkou v další MŠ nebo v jiném předškolním zařízení jde pouze v případě, že jsou tato zařízení zapsaná v registru škol Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Za určitých podmínek tam mohou být zaregistrovány i lesní školky. Pokud zařízení registrované není a rodič přesto chce, aby se v něm dítě vzdělávalo, musí přejít na individuální vzdělávání, čímž se rodič zříká možnosti využít bezplatné předškolní vzdělávání ve státních školkách a zajišťuje dítěti vzdělávání sám. Kombinace docházky do státní MŠ a neregistrovaného zařízení možná není. Rodičům zůstává pouze možnost omlouvat pravidelně své dítě ze spádové MŠ ve dnech, kdy dítě „tajně“ navštěvuje jiné předškolní zařízení.

Pro rodiče z vyloučených lokalit naopak znamená individuální vzdělávání (řediteli MŠ občas i s úlevou akceptované) „domácí“ vzdělávání. V praxi pak dítě zůstane v nezměněném prostředí o rok déle, se svými vrstevníky se nesetká a pro školní docházku bude připraveno jen těžko. Pro nikoho se vlastně nic nezmění. To je ale pravý opak toho, co Ministerstvo školství novelou o předškolním vzdělávání zamýšlelo. Na místě je v takovém případě razantní postup České školní inspekce při zjišťování, zda v blízkosti sociálně vyloučených lokalit nedochází k plošnému obcházení smyslu školského zákona.

Přípravné třídy jen jako nouzové řešení

Řešením nedostatku kapacit MŠ by v nouzi mohly být přípravné třídy. Je tu však další problém. Školy do přípravných tříd přijímají děti nyní, tedy v době, kdy platí taková legislativa, která umožňuje zařadit do přípravných tříd všechny děti, u nichž je předpoklad, že to vyrovná jejich vývoj. Tato legislativa se ale od 1. 9. 2017 mění, a to výrazně. Od září 2017 mohou být v přípravných třídách pouze děti s odkladem povinné školní docházky. Školy se ptají, co teď mají dělat, děti přijímají na základě platné legislativy teď a asi těžko mohou říct rodičům „Vaše dítě bohužel vzít nemůžeme, protože v září už se na něj legislativa vztahovat nebude„. V praxi to také znamená, že škola, která má do přípravné třídy nahlášeno 15 dětí, z toho 4 děti s odkladem, přípravnou třídu pravděpodobně vůbec neotevře. Takže jedinou alternativou opět zůstává individuální vzdělávání.

Orgán sociálně-právní ochrany děti do školek nenažene

Zajistit povinné předškolní vzdělávání je, stejně jako v případě základní školní docházky, povinností resortu školství. Někteří ředitelé mateřských škol se přesto obracejí na orgány sociálně-právní ochrany dětí („OSPOD“) spadající pod resort sociálních věcí s tím, že ředitelé budou úředníkům hlásit jména dětí, které k zápisu do školky nedorazí. Očekávají, že OSPOD v takových rodinách zasáhnou a „donutí“ je k docházce.

Je ale nutné uvědomit si, že OSPOD není k takovému postupu oprávněn a na případné podněty ředitelů reagovat nemůže. Samotné nenaplnění zákonné podmínky v oblasti školství je totiž věcí škol, které by měly využít vlastní postupy k tomu, aby rodina předškolní docházku zajistila. OSPOD je oprávněn do rodin zasahovat pouze v zákonem přesně vymezených případech (viz § 6 zákona o sociálně-právní ochraně dětí), například když je na dětech pácháno násilí, jsou zanedbávány, opuštěny, páchají trestnou činnost apod. OSPOD nemůže řešit všechny problémy v rodinách a stejně, jako nemůže řešit to, proč se rodič nedostavil na třídní schůzku nebo proč nekoupil dítěti pastelky, nemůže vynucovat ani předškolní docházku. Z hlediska sociálně-právní ochrany dětí by mohl být nástup do školky rodičům doporučen jako jedno z opatření pro naplnění základních potřeb dětí (mj. potřeba rozvoje a vzdělávání).

Pokud rodič nepřihlásí své dítě k povinnému předškolnímu vzdělávání, je vhodné ho na tuto povinnost upozornit, případně s ním projednat důvody zanedbání povinnosti (může jít třeba o nevědomost). Dalším krokem by potom bylo oznámení školskému odboru příslušného městského úřadu, který by postup rodiče projednal jako možný přestupek.

Hranice toho, kdy se dítě může stát ohroženým, je velmi tenká a je nutné, aby školy i školky dobře rozuměly roli své i roli OSPOD v pomoci dítěti a rodině. Platí zároveň, že hlavní je čas. Čím spíše se dokáží rodiče, škola a OSPOD v klidu a včas poradit, o to větší je šance, že se dítě a rodina neocitnou pod tlakem a nebude třeba do rodiny zasahovat formou represivních opatření.

Shrnutí

Letošní zápisy do mateřských škol probíhaly od 2. do 16. května. Dětské skupiny, které nabídku školek mohou doplnit, existují v celé ČR v počtu jen asi 300 zařízení a jsou zatím spíš drahou náhražkou předškolního vzdělávání (nejde o vzdělávací zařízení, ale o službu hlídání). To lesní školky jsou skutečnými školkami, ale ani jejich kapacity nejsou nafukovací. Vzdělávat děti doma rozhodně není volba pro každou rodinu. Problém je, je-li to spíše vynucené než chtěné řešení. A existují i rodiny, které „nechat dítě doma“ nepovažují za pokyn k jeho vzdělávání. Variabilita možností je v pořádku, pokud školy a školky z titulu své působnosti v resortu školství nenechají případné nerovnosti v přístupu dětí k dobrému startu na základní škole bez povšimnutí.

Martina Heryšerová

 

Úspěšní prvňáčci? Jen pokud dostanou šanci na kvalitní předškolní přípravu!