• Ministerstvo pro místní rozvoj navrhuje zákon o sociálním bydlení postavit na rozhodování obcí o vině, či nevině za chudobu.
  • Segregační ubytovny dotované státem mají dál být tréninkem dovednosti bydlet „normálně“.
  • Nástupem do zaměstnání chudí zpravidla přijdou o střechu nad hlavou. A má to tak zůstat.

Do konce března má vzniknout první verze věcného záměru zákona o sociálním bydlení. Uvádí to pracovní materiál Ministerstva pro místní rozvoj, který obdrželi účastníci jednání k přípravě zákona z resortů sociálních věcí a spravedlnosti. Zákon o sociálním bydlení přitom již schválila předchozí vláda v březnu loňského roku.

Autory zákona byli prakticky tytéž úřady: ministerstvo práce, místního rozvoje a úřad ministra pro lidská práva, jehož kompetence nyní vykonává ministr spravedlnosti.

Proč ale prostě ministři této vlády nesáhli pod stůl Poslanecké sněmovny, kde čtyři roky připravovaný zákon v květnu nakonec z důvodu časové tísně skončil?

Změna úhlu pohledu 

Ministerstvo pro místní rozvoj této vlády si na rozdíl od ministerstva práce a sociálních věcí předchozí vlády nemyslí, že sociální bydlení má být nastaveno celostátně, aby nedocházelo k nerovnému posuzování potřebnosti v různých regionech a pro různé skupiny občanů. Nový návrh naopak sází na místní znalost obcí při rozhodování, kdo si jakou podporu zaslouží, respektive kdo si za svou bytovou nouzi může sám, a slušně bydlet si tudíž nezaslouží.

Resort místního rozvoje hodlá zákon postavit na čistě investiční podpoře výstavby a rekonstrukce toho, co si obce usmyslí, přičemž se nezříká ani financování provozu dalších segregačních ubytoven, v návrhu nově nazývaných „sociální domovy“. Ukončení podstandardního bydlení za nadstandardní finanční podpory státu z důvodu nehospodárnosti a vzniku těžko napravitelných škod, zejména na dětech, které v ubytovnách vyrůstají, bylo přitom hlavním důvodem pro zahájení prací na tvorbě zákona o sociálním bydlení před čtyřmi lety.

Ubytovny přinášejí nezaměstnanost

Do hry se tedy vrací dávno vyvrácený omyl, že bydlet v bytě někteří lidé prostě neumí a je potřeba je na to někde v izolaci trénovat, aby nerušili pokojné soužití občanů. Analýza sociálně vyloučených lokalit provedená ministerstvem práce s odstupem sedmi let přitom prokázala, jaké účinky má přežívání a migrace po ubytovnách a podnájmech na možnost získat trvalejší zaměstnání, na školní úspěchy dětí i na kvalitu sousedských vztahů občanů dvou kategorií. Té v nájemních bytech a té, kterou nikdo jiný než spekulanti neubytuje.

Chtějí občané, kteří sami sebe označují za slušné, pořádek kolem svého domu, klid v noci a na dvorku děti, které je pozdraví? Pak by si měli přát, aby byznys se sociálními dávkami ukončil smysluplný zákon o sociálním bydlení, který nastaví jasná pravidla a finanční rámec pro nájemní bydlení v nesegregované podobě podpořené sociální prací s důrazem na stabilizaci příjmů rodin, zejména na poradenství pracovní a dluhové, aby domácnosti po ukončení podpory nájem „utáhly“ ze svého.

Byty motivují k práci

V montovaných stavbách za městem se něčeho takového dosáhne jen stěží. Zvlášť když to dle aktuálního návrhu ministerstva pro místní rozvoj má opět celé stát financovat převážně ze sociálních dávek. Začít legálně pracovat totiž pro práceschopné chudé zpravidla znamená přijít o to jediné, čím mohou v takto nastaveném systému přesvědčit majitele bytů nebo jiných prostor, aby je ubytovali – o sociální dávky.

Má to jediné řešení. Namísto modifikace statu quo definovat sociální bydlení výhradně jako bydlení v bytech v běžné zástavbě, s vhodně nastaveným poměrem sociálních bytů na jeden dům či vchod, za nižší nájemné vyrovnávané pronajímatelům finanční garancí prevence rizik a s podporou rodin při stabilizaci jejich sociální situace, kam spadá i práce s nejbližším okolím rodiny (sousedy a širší rodinou), pokud je to potřeba. Jen takové sociální bydlení může někoho „naučit bydlet“ a nezaměstnané motivovat k přijetí legálního zaměstnání. Kdo bydlí, pracuje a snaží se, aby mohl bydlet dál. Naopak to platí jen zdánlivě.

 

Alena Zieglerová

Psáno pro ihned.cz (22.března 2018)

Z ubytoven vede cesta jen na úřad práce. Chystaný zákon o sociálním bydlení se to změnit ani nepokouší.