Vláda v demisi chce od ledna 2019 zásadně seškrtat dávky na bydlení. Zaklíná se tím, že vyřeší obchod s chudobou a zneužívání dávek. Pokud to udělá tak, jak napsala do aktuálního vládního dokumentu ministryně práce Němcová, tak dosáhne něčeho úplně jiného: desítky tisíc lidí, často chudých pracujících, budou vystaveny akutnímu riziku ztráty bydlení, někteří se rovnou stanou bezdomovci. Nejtvrději změna dopadne na rodiny s dětmi, ale ohroženi jsou také senioři a zdravotně hendikepovaní.

Tentokrát už vládě nejde o chudinské ubytovny, kterým poslanci seškrtili doplatek na bydlení tak, že za dva roky klesl počet jejich příjemců ze 73 na 52 tisíc domácností a do ubytoven se vyplácí jen velmi omezeně. 

Teď jde o 215 tisíc domácností, které pobírají příspěvek na bydlení v nájemním, družstevním nebo vlastnickém bydlení. To je dávka, která je pilířem politiky bydlení v Česku, vlastně jediným, který činí bydlení dostupným pro široké vrstvy nízkopříjmových domácností. Každý zásah do něj bude mít obrovské následky. Jeho význam narostl po hospodářské krizi před osmi lety, po deregulaci nájemného a po Drábkově sociální reformě v roce 2011. Tehdy doslova zachránil minimálně sto tisíc domácností, které díky němu zůstaly bydlet. To je dobře vidět i v absolutních číslech počtu a objemu vyplacené dávky, které tehdy narostly. 

A tím teď ministryně Němcová chřestí: prý je to moc. Ale ono není! Česku chybí sociální byty, na bydlení lidé vynakládají téměř nejvíce v celé Evropě. Více než sto tisíc domácností je v akutním riziku ztráty bydlení. A navíc – v rámci Evropy patří dávky na podporu bydlení v Česku mezi nejvíce funkční.

Než se do dávek sáhne, musí být setsakramentsky jasné, co to udělá s jejich příjemci. A to ministerstvo (vláda, ANO) nemá. Ministerská pracovní skupina, která návrh připravila, se poprvé sešla letos 20. března. Mít po měsíci a půl jasno, jak obě dávky na bydlení sloučit a zredukovat, nemůže být seriózní práce, ale jen střelba naslepo, snaha ukázat, že vláda „maká“. Nemaká, hazarduje. 

Neobstojí ani silácké řeči, že tím ministerstvo zatočí se „zneužívači“. Kolik jich je ale neví. S jistotou ale velmi výrazně méně, než těch, kterým dávka doslova zachraňuje střechu nad hlavou. Zásahy vlády ale nezničí bydlení zneužívačům, nýbrž těm ostatním, zranitelným lidem.

Největší plánovanou změnu v příspěvku na bydlení představuje druhé, dodatečné zkoumání, kolik peněz domácnosti zůstane, když zaplatí za bydlení. Druhý příjmový test je velmi neefektivní, Úřad práce již dnes kapacitně nezvládá povinné testování nároku na dávku každého čtvrt roku. Co potom, až se počet testů zdvojnásobí? 

Například čtyřčlenná rodina o dávku přijde, pokud jí zůstane po zaplacení nákladů na bydlení více než 1,2 násobek životního minima, tedy 11 820 korun. Proč tak málo? Vždyť je to méně než stokoruna na jednoho člena domácnosti na den! Jak rodina dlouhodobě, bez rezerv (pokud by je totiž měla, o dávku by přišla!), zajistí dobrý vývoj dětí? A co až na rodinu přijde (nevelká, třeba desetitisícová) finanční krize?

Na tomto příkladu je vidět, že změny postihnou především běžné rodiny, kteří mají hluboko do kapsy a hospodaří na hraně udržitelnosti. A také domácnosti, které mají například exekuci (byť nevysokou), protože splátky dluhu se v příjmech rodiny nezohledňují. Nebo samoživitele a samoživitelky, kteří – ať dělají, co dělají – nevymůžou po partnerovi nárokové výživné. A také ty, kteří spoří dětem ve stavebním spoření, aby se jednou měly lépe, než oni sami.

To je absolutní nepochopení úlohy státu v podpoře bydlení. Stát nemá lidí odrbat na dřeň, na hranu bídy, a tam je udržovat a jen tehdy jim dopřát stále se snižující dávku (snížení dávky je součástí návrhu také). Naopak je má pomoci stabilizovat v jejich složité životní situaci, získat jistotu v příjmech, vytvořit prostor pro další rozvoj, hlavně u rodin s dětmi. Učinit bydlení dostupným statkem, základem pro úspěšný, spokojený a produktivní život. 

Martin Šimáček

Psáno pro Lidové noviny (14.května 2018)

Vláda maká na zničení dávek na bydlení