Stejně jako všichni s napětím čekáme, jak silně udeří hlavní nápor pandemie a jak moc přetíží zdravotnický systém, se stejným napětím se hrozím, že nevydrží první záchytný systém pomoci ve hmotné nouzi a přetíží se. Respektive se ukáže, že pro situace, jako je tato, není konstruovaný.
Ať tak či tak, jeho správce, Úřad práce ČR, musí teď udělat vše pro to, aby vyšel potřebám lidem v akutní krizi vstříc.
Pomoc v hmotné nouzi – tak legislativa pojmenovává tři základní dávky, které mají být k dispozici lidem, kteří se ocitnou na samé hraně chudoby a nedostatku. Jednorázově, takzvanou mimořádnou okamžitou pomocí, a pak po delší dobu – příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení.
Zdánlivě nemá limity, může se dočasně nafouknout a ochránit i ty, kteří to doposud nepotřebovali. Ale dokáže to? Od roku 2014 se postupně smršťuje a pomáhá méně a méně lidem, aktuálně jen asi polovině v porovnání s dobou před pěti lety. Jde o jediný dávkový systém, který má meziročně nižší rozpočtování než v předchozím roce, nyní méně než 5 miliard korun.
Zřejmě by vláda měla být schopna do něj rychle přidat další extra prostředky. A to bude muset.
Bude to potřeba už teď, bez odkladu. Raketově bude přibývat lidí, kterým březnová nebo dubnová mzda nebudou stačit. A to bez hledu na aktuální vládní důležité změny v ošetřovném.
Nejohroženější jsou ženy s nízkými mzdami
Zásadní příjmy vypadnou všem těm, kterým jejich již tak nizoučká mzda nestačí, a musí si přivydělávat; třeba uklízením, pomocí v pohostinství nebo v jiných službách. O všechny tyto služby je teď výrazně menší zájem, restaurace a různé podniky jsou zavřené, zaměstnavatelé budou obracet každou korunu, než ji pustí do této pololegální ekonomiky.
Nejhrozivěji to vše dopadne na ty nejzranitelnější. Matky samoživitelky, chudé pracující ve špatně placených profesích, včetně učitelek, sociálních pracovnic, zdravotních sester … Úmyslně píšu v ženském rodě, protože žen je v této situaci – s ohledem na nerovné odměňování mužů a žen a na to, že ve špatně placených, ale pro společnost zásadních profesích, jsou častěji právě ony. A ještě častěji přitom pečují o děti a domácnost (jistě, mnozí muži též, nutno dodat!).
A co více, často k tomu splácí nějaký úvěr, který si v minulosti byly nuceny vzít, aby ustály nějakou mimořádnou situaci. Anebo třeba jen proto, aby děti vypravily v září do školy.
Teď, bezprostředně po začátku ekonomické krize, by měly v pomoci ve hmotné nouzi najít oporu. Najdou?
Pomoc v hmotné nouzi musí být mnohem dostupnější
Ano, lidé, kteří se ocitnou náhle bez dostatečného příjmu, si mohou požádat o dávku mimořádné okamžité pomoci. A mohou to udělat elektronicky, pokud je to pro ně dostupné – což pro mnohé přirozeně není. Nebo budou muset dojít na úřad osobně a měli by tam dostat i takzvané „základní sociální poradenství“, co v nastalé situaci dělat. Bude to velká zkouška Úřadu práce, zda tuto agendu zvládne. Zatím se však potýká s obrovským personálním nedostatkem. Na povrch stále častěji prosakují skandální informace o tom, že za dlouhodobým poklesem vyplácených dávek pomoci v hmotné nouzi stojí cílená politika vyřazování z evidence úřadu a neochota dávku přiznávat.
To vše teď bude muset Úřad práce změnit a být pevnou oporou v krizové době. Podporu musí dostat také samotní zaměstnanci úřadu v první linii, kteří budou čelit většímu náporu než doposud, navíc s obavou z nákazy.
Musí dostat nové instrukce, jak v nastalé krizové situaci postupovat. Teď není čas na restrikce, ale na vstřícnost a pochopení k situaci žadatelů o podporu v sociálním zabezpečení.
Dávka mimořádné okamžité pomoci je první systémový nástroj, který je rychle dostupný a lze jej vyřídit v podstatě obratem. Jako první pomoc.
Ostatní dvě dávky sociální pomoci (na živobytí a bydlení) mohou následovat. Fungují v tzv. rozhodném období třech měsíců, tedy hledí na celkovou ekonomickou situaci žadatele čtvrt roku zpět a to je problém. Nezachytily by počínající krizi, ale mohou dobře navázat na mimořádnou okamžitou pomoc.
Jenže systém na situace lidí v čase epidemie není připravený. Odhaluje své vady, mezi které patří i to, že podrobně zkoumá místním šetřením, zda žadatel uvádí v žádosti vše podle skutečnosti. Od toho by teď musel ustoupit a šetření dělat jen v opravdu odůvodněných případech.
Zásadní problém je také v tom, že systém žadateli neumožňuje, aby měl jakýkoliv „zbytný“ majetek, nebo třeba i spoření pro děti. Říká žadateli, že jej nepodpoří, dokud nebude oškubaný na kost. To je systémová závada i za běžných časů, kdy místo toho, aby lidi pomáhal odrážet ode dna a vytvořit si strategie založené na dlouhodobě udržitelném hospodaření, nutí je zůstat chudý jen do výše příjmů odvíjejících se od životního minima.
V těchto neobvyklých časech je to problém ještě větší. Pomoc v hmotné nouzi mohou mnozí lidé potřebovat jen chvilku, pár měsíců. A buď se k ní, kvůli nějakému nevelkému majetku nebo stavebnímu spoření složitě odkládanému po stokorunách pro děti, nedostanou, anebo – naprosto proti smyslu krátkodobé pomoci, co pomáhá člověka udržet nad vodou – budou muset nejprve definitivně zchudnout, aby svou novou startovací pozici (až pandemie odezní), ještě zhoršili.
V systému jsou další dlouhodobé vady, které se teď projeví více než kdy dříve. Třeba to, že na bydlení nedostanete doplatek ve výši 100 % nákladů, ale jen 75, 80 nebo 90 %, pokud nebydlíte v bytě. Nebo to, že živobytí dostanete nejméně z 1/3 v poukázkách, které se teď nebudou dát dobře uplatnit. Anebo to, že vám příspěvek na živobytí klesne po půl roce na úroveň existenčního minima (2 200 Kč, od dubna 2 490 Kč), když neprojevíte snahu získat zaměstnání a nenastoupíte na veřejnou službu, která je na mnoha vesnicích a malých městech nedostupná i za obvyklých časů, natož teď.
V hlavní roli Úřad práce
A tím se kruh uzavírá: je to velká výzva pro Úřad práce, aby toto vše rychle poopravil (metodicky) podle nové situace a potřeb lidí. A tam, kde mu to legislativa nedovolí, aby generální ředitel ÚP rychle jednal s ministryní práce o tom, jak docílit potřebných změn.
Úřad práce teď prostě musí osvědčit, že je nejdůležitějším sociálním úřadem v zemi a v krizové situaci sehraje svou roli v první linii. Upřímně držím všem pracovníkům a pracovnicím kontaktních pracovišť palce, aby tento nelehký úkol zvládli.
Pro ministryni práce Maláčovou je to výzva, aby pomoc v hmotné nouzi využila jako první a klíčovou součást sociálního balíčku, který musí připravit pro statisíce domácností, jimž musí pomoci překlenout nejtěžší období , než se budou moci vrátit na trh práce a zajistí si dostatečné příjmy.
Bude to jedna z nejdůležitějších věcí, které rozhodnou o tom, v jaké kondici naše země a její občané z pandemie vyjdou.
Martin Šimáček, ředitel IPSI