Návrhem poslanců několika sněmovních stran v čele s ANO a SPD mají rodiče dostat možnost umístit své vlastní dítě do diagnostického ústavu. Tam má být dítě za příslušný poplatek napraveno a následně navráceno k rodičům. Tento návrh je jen dalším dokladem nekompetence a bezmoci, se kterou političtí představitelé utvářejí systém, který má dětem a rodinám pomáhat.
Děti nejde „napravit“ bez toho, že se napraví jejich rodina nebo okolí, například škola
Chování dítěte vždy nějakým způsobem souvisí s tím, kde a za jakých podmínek vyrůstá, a pokud mu chceme pomoct, bez práce s rodinou to nepůjde. Kdyby si dítě zlomilo obě nohy a pobylo si nějaký čas v nemocnici a na rehabilitaci, nemůže se vrátit do domácnosti, kde se mu alespoň trochu nepřizpůsobí režim a prostředí. Stejně tak i ve škole. V opačném případě prostě brzy znovu spadne.
Atypické chování dítěte není vždy vinou rodičů. I když má ale dítě třeba jiný temperament, rodiče se s tím potřebují naučit žít, dítěti porozumět a vědět, jak jej vychovávat. Výsledky působení ústavní výchovy nejsou nijak oslnivé. Více než polovina dětí se po opuštění ústavní péče dopouští trestné činnosti, aniž by ji páchaly dříve. Řada dětí se vrací do rodin, z nichž byly kvůli chování odebrány, přičemž s těmito rodinami po celou dobu nikdo nepracoval. Právě nesmyslnost takových pobytů vedla k jejich zákonnému omezení.
Místo placeného odsunu do polepšovny raději pomoc celé rodině
Rodiče sami mohou dostat podporu, ale musí vědět, kam se obrátit, a odborníci v jejich okolí jim musí být připraveni pomoct. Nejde hned nutně o psychiatra nebo etopeda, kterých je obecně nedostatek. K dispozici musí být učitel, který dokáže rozpoznat první příznaky toho, že dítě něco potřebuje. Rodiny potřebují školy, které jsou schopné ve prospěch dětí zavést školní psychology a sociální pracovníky. Pomoci mohou i dostupné volnočasové aktivity a rodinná centra, kde rodiče dostanou možnost konzultovat chování svého dítěte, aniž by při tom byli stigmatizováni. Souhrnně, navrženo mělo být posílení celé škály podpory, která je již nyní k dispozici, jen není dost využívána.
Zodpovědní rodiče nechtějí umístit své děti do velkokapacitního ústavu, aby tam pobývaly společně s dětmi občas s pestrou kriminální minulostí. Chtějí od svých poslanců vědět, kdo a kde jim může včas pomoct a naučit je situaci celé rodiny trvale řešit.
Institut pro sociální inkluzi