Čeká nás možná zpřísnění legislativy postihující nenávist a extremismus. Poslanci podpořili v prvním čtení návrh hnutí SPD Tomia Okamury změnit trestní zákoník, aby byla výslovně zakázána propagace ideologie směřující k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásající náboženskou zášť. Paradoxem je, že ji prosazují ti, kterým byla stávající úprava trnem v oku nejvíce.
Zdroj: Reflex.cz
V České republice už se stalo standardem, že ti, kteří nejvíce varují před omezováním svobody slova se ji snaží potlačovat nejvíce i skrze orgány činné v trestním řízením. Současně mobilizují své fanoušky proti těm, kteří upozorňují, že ústavní ochrana svobody projevu není bezmezná, pokud koliduje s jinými ústavně zaručenými právy.
Sám vůdce SPD proslul trestními oznámeními, např. když jej časopis Reflex sarkasticky nazval Pitomiem. Účelovost je očividná – svoboda slova především, pokud ovšem neohrožuje mě či mé zájmy. Toto pokrytectví většinou ani nemuselo dosáhnout právního sporu. Sám Okamura se proslavil zákazy nepohodlných názorů a uživatelů na svých FB stránkách. Stejně tak jako kdysi slavné hnutí Islám v ČR nechceme a řada dalších. To je však jejich právo a nechť to o upřímnosti jejich boje za ničím omezovanou svobodu projevu vypovídá samo o sobě.
Současná Okamurova legislativní iniciativa však jde dále, přesahuje zájem ochrany jeho osoby před výroky jiných. Požaduje konkrétní úpravu v legislativě postihující činy, které můžeme nyní pro jednoduchost nazvat extremistickými či nenávistnými. Poukazuje na údajnou nedostatečnost v tom, že lze stíhat člena či podporovatele nenávistné skupiny, ne však stoupence konkrétní nenávistné ideologie. Ponechejme stranou, že šíření jakékoli nenávisti za účelem potlačení práv a svobod člověka je dle zákona postižitelné už nyní, aniž by tam byly nějak explicitně ideologie vyjmenovány. Nenechejme se však zmást proklamovaným záměrem a není nutné plýtvat časem diskuzemi o tom, jestli je taková úprava nutná či ne. Nová úprava má být prostě a jednoduše klackem na české spoluobčany muslimské víry. Je to příprava na omezení ústavního práva, které ručí za svobodu náboženského vyznání. Sám Okamura jako důvod uvádí soudní proces s předsedou muslimské obce v Praze Vladimírem Sáňkou. Pomineme-li skutečnost, že měnit legislativu vždy, když jeden konkrétní rozsudek (navíc stále nepravomocný) nevyhovuje nějakému politikovi, je čirý nesmysl, tak o tomto záměru jasně vypovídají nejen ty křiklavé případy poslední doby, tedy sebevědomé popírání holocaustu Okamurou a Roznerem , či výroky tajemníka SPD, který by posílal Židy, Romy a gaye do plynu, ale taky jiná skutečnost. Pokud by to Okamura myslel upřímně a chtěl přísnější legislativou snížit riziko pro potenciální oběti a českou společnost, existovaly by pro to snad nějaké důkazy z minulosti. Tím jediným je zatím pouze iniciativa samotného autora návrhu zákona, poslance SPD Jiřího Kobzy, který ve svém návodu jak se bránit islamizaci navrhoval mimo jiné venčení psů a prasat v blízkosti mešit. Okamura, a ani jeden z jeho podnikatelských projektů, se nikdy neangažoval například v boji proti neonacismu, ani se nepokusil prosadit účinnější uplatnění práva už existujícího, při jehož vymáhání má ČR ohromné nedostatky. Nikdy neutrousil slovo na podporu skutečných obětí nenávisti nebo ohrožených skupin. A byť možná u příležitosti otřesných teroristických útoků zmínil hrůzu lidských obětí, vždy svou rétorikou a činy spolehlivě pomáhal naplňovat strategický plán islámského státu pro Evropu, který se právě skrze teror a strach snaží štěpit naši společnost a burcovat k nenávisti vůči obyčejným lidem muslimského vyznání či proti těm, kteří jsou v této nenávisti příliš umírnění. Dnes se staví do tábora, který on dlouhodobě nejvíce nenávidí, tábora, který varuje, že i slova mohou vést k odporným činům. Činí tak ale čistě z vlastních zájmů a ambicí skrze dlouhodobý útok na vybranou skupinu, který mu pomohl dosáhnout politického úspěchu a moci.
Hate speech, neboli nenávistný projev, neznamená nepohodlný názor. Je to využití slova k podpoře nenávistného jednání, které vede k násilí a fyzickému či psychickému ublížení. Neexistuje názornější příklad, než je aktivní důchodce, který dle dosavadních zjištění policie páchá pod vlivem nenávistné rétoriky SPD nic menšího než teroristický čin. Dvakrát. Pokud však hrozí postih ideologickému vůdci, aktuálně třeba za popírání holocaustu, tak ho druhý popírač holokaustu, Babiš, podrží. Tato současná aliance díky pravidelnému vyhodnocování nálad ve společnosti jejich marketingovými poradci moc dobře ví, že zloba voličů nehrozí, právě naopak. Stranická příslušnost přitom roli nehraje, se zahalováním výrazů skrze pojmy slimáci a medúzy sebevědomě operují také třeba politici ČSSD. Je zřejmé, že navrhovaná přísnější právní úprava by nevyhnutelně tvrdě dopadla právě a především na mnohé fanoušky Okamury a dalších podobných hnutí, které v nich strach a zlobu dlouhodobě pěstovali.