Téma zneužívání sociálních dávek rezonuje ve společnosti dlouhodobě a volání po revizi údajně příliš štědrého dávkového systému ještě více sílí před každými volbami. Návrhy řešení se opakují a často vycházejí s lidových rčení odkazujících na pověstný selský rozum. Například že méně peněz znamená méně zneužívání a rušení dávek potíže vyřeší zcela. Problém nastane, když toto volání lidu politici vyslyší bez vyvažujícího odborného vhledu založeného na důkazech, zejména na předchozích zkušenostech s podobnými zákroky. A přesně to se stalo v případě znovuzavedení plošné výplaty příspěvku na živobytí v poukázkách.

Poukázky jako vánoční dárek pro chudé

Od prosince 2017 je bezmála 70 tisíc osob v hmotné nouzi zasaženo snížením svého již tak dost mizerného příjmu, když jednu až dvě třetiny příspěvku na živobytí nedostávají v penězích, ale v poukázkách. Dražší život nastal pro chudé už tím, že si pro poukázky musejí osobně dojít či dojet na Úřad práce jindy, než jim přijdou peníze. Na velký rodinný nákup tedy mohou zapomenout. Samotné zboží, které je za poukázky možné pořídit, se také prodraží. Stravenkové firmy totiž obchodníkům strhávají své nemalé marže, takže malé venkovské obchody si nemohou dovolit s nimi spolupracovat. Lidé z maloměst a vesnic musí proto nakupovat jen v dražších obchodech, často mimo bydliště, přičemž cestovné není zboží, ale služba, takže je na něj zapotřebí peněz. Kromě samotných příjemců dávek jsou zděšeny také organizace podporující zdravotně postižené. Poukázky byly totiž nasazeny i osobám s omezenou svéprávností, umístěným v pobytových sociálních službách, hospitalizovaným nebo závislým na péči jiných, u nichž není zneužití dávky možné ani teoreticky. Prostě, padni komu padni, bez rozmyslu všem. 

Všechno už tu přitom bylo. Plošnou výplatu stejné dávky v poukázkách zaváděly přesně před deseti lety obce, které tehdy měly hmotnou nouzi na starost. Také v roce 2008 se věc zvrtla. Postiženi větší bídou byli nevinní a, stejně jako letos, se na tom obohatily společnosti obchodující s poukázkami a také kšeftaři vyměňující stravenky za peníze v kurzu pro chudé nepříznivém. Kdyby to předkladatelka návrhu „proti zneužívání dávek“ Jana Pastuchová (ANO) věděla, mohli jsme si celou stravenkovou anabázi odpustit jako prokazatelně neúčinnou.

Do opravy chyby přijaté Poslaneckou sněmovnou v září 2016 se poslankyně a poslanci zvolení v říjnu 2017 pustili hned poté, co předvánoční peklo v podobě nabytí účinnosti této novinky vypuklo. Na přelomu roku vznikly dva návrhy další novely zákona o pomoci v hmotné nouzi. Vláda v demisi jeden z nich podpořila, k druhému měla neutrální stanovisko. Ani jeden z návrhů však neřešil podstatu problému – výplatu dávky v poukázkách bez ohledu na to, zda je důvod se domnívat, že by příspěvek na živobytí nebyl využit k zajištění výživy a základních osobních potřeb. Zákonodárci jen opatrně definovali výjimky z tohoto pravidla, a tedy zachovávali status quo, že dlouhodobě chudým peníze do rukou spíše nepatří. 

Jarní poslanecké prozření a převažující neochota si to přiznat

Zvrat nastal mezi prvním a druhým čtením obou poslaneckých návrhů, když se na Výbor pro sociální politiku Poslanecké sněmovny dostavila ombudsmanka, aby poslancům přiblížila problémy, které přístup k dlouhodobě chudým jako k a priori podezřelým ze zneužívání působí. V červnu 2018 pak Institut pro sociální inkluzi zveřejnil výstupy z průzkumu provedeného ve spolupráci s Člověkem v tísni mezi příjemci pomoci v hmotné nouzi v osmi krajích, z něhož vyplynul rozsah problému: chudí jsou kvůli poukázkám ještě chudší. Zneužívání dávek nejen že neubylo, ale nabývá nového významu, když lidé musí stravenky v nevýhodném kurzu pokoutně měnit za peníze, aby měli na léky, na ubytování (po dvojím snížení doplatku na bydlení bez vlivu na cenu) nebo na dojíždění dětí do škol. 

V polovině září, kdy došlo na hlasování poslanců ve třetím čtení, už byly ve hře i nápravné pozměňovací návrhy poslanců za ČSSD a KDU-ČSL, které měly potenciál vrátit poukázky tam, kam patří, tedy mezi výjimky, kdy je zapotřebí pohlídat, aby někdo dávku nepropil nebo neutratil za něco jiného než jídlo, oblečení a další základní potřeby své a svých dětí. Takto to totiž fungovalo bez vážných potíží šest let, což je na české poměry docela dlouhá doba. Zvrátit přesvědčení většiny Poslanecké sněmovny se však nepodařilo. Pro návrat ze slepé uličky zpět do standardní sociální ochrany nebyli poslanci a poslankyně hnutí ANO, KSČM, SPD a ODS, kteří se spokojili s tím, že přeci jen někdo bude od poukázek osvobozen. 

Kdo poslaneckou loterii o peníze místo poukázek vyhrál?

Návrh novely zákona, který podpořila vláda a následně i Sněmovna, myslí spíše na ulehčení od poukázek institucím než občanům v hmotné nouzi. Peníze se mají vrátit do rukou klientům v pobytových sociálních službách, nemocným hospitalizovaným celý měsíc, osobám s omezenou svéprávností a také lidem s příspěvkem na živobytí do 500 korun. Profitovat z tohoto návrhu tedy budou ústavy, nemocnice, obce v roli opatrovníků a Úřad práce při počítání drobných. Na samotné chudé se poněkud zapomnělo. Je to zřejmé i z toho, že zatímco osoby se zdravotními potížemi umístěné v ústavní péči mohou být možná brzy v klidu, ty, o něž se stará rodina, nikoli. 

V rozporu s vládní koncepcí rodinné politiky nemají být od poukázek podle vládou posvěceného návrhu osvobozeny vícečetné domácnosti, jejichž příspěvek na péči těžko někdy klesne pod 500 korun, ani osoby neaktivní na trhu práce z důvodu stáří, dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nebo péče o seniory a další potřebné. Poslanci jako by nevěděli, že zákon o pomoci v hmotné nouzi nedefinuje pomoc dlouhodobě nezaměstnaným, ale chudým, tedy i osobám, u nichž není dle zákona zkoumána snaha o zvýšení příjmu prací, protože se nacházejí v situaci pracovní uplatnění neumožňující.

Pozměňovací návrhy přivedly k úlevám ještě další výjimky, které ovšem, stejně jako novela sama, jen rozšiřují skupinu šťastlivců, kteří se nebudou muset nechat ožebračovat a urážet kvůli stravenkám. Kromě osob odkázaných na instituce jsou to:

– klienti služeb následné péče po terapeutické komunitě,

– senioři nad 70 let,

– osoby s příspěvkem na péči ve IV. stupni závislosti (úplná závislost),

– lidé ve 3., tedy nejvyšším, stupni invalidity, 

– lidé odkázaní na dietní stravování,

– osoby v hmotné nouzi, které Úřad práce uzná jako „případ hodný zvláštního zřetele“.

Senioři nad 68 let, kteří jsou ze zákona chráněni před povinností odpracovat si své dávky, nejsou tedy ochráněni před poukázkami, ani pokud jsou třeba zároveň ve 2. stupni invalidity. Samoživitelé s dětmi do 4 let nebo předškolními dětmi jakožto další nejchudší skupina v České republice, budou i nadále muset vše pro své děti složitě shánět se stravenkami v ruce, přičemž si vyslechnou nemálo nevyžádaných rad od pokladních i lidí ve frontě, které budou se svými „šeky“ zdržovat. Kdokoli, kdo se rozhodne o zdravotně postižené nebo stárnoucí příbuzné postarat doma místo v ústavu, bude za tuto nemalou úsporu státního rozpočtu „odměněn“ balíčkem stravenek, s nimiž si může ve volném čase procvičovat logistiku i matematiku, kdykoli se bude snažit zaplatit potřebné léky, jež poukázkami pořídit nelze. 

Proč? Protože zkrátka tito lidé nebyli zákonodárci z dolní komory vyvoleni jako výjimka z poukázkového pravidla, které předpokládá, že poctivci existují jen výjimečně a šest měsíců chudoby rázem z většiny lidí udělá závislé na dávkách, jež je potřeba poukázkami vychovat. 

Boj o Senát je i bojem o důstojnost pro chudé

Vládou schválená novela zákona obohacená o přidané výjimky putuje nyní do Senátu. Ten se po nadcházejících volbách nejspíš významně pozmění, proto další osud poukázek je zatím těžko předvídatelný. Nelze než doufat, že se i v horní komoře najdou volení zástupci, kteří se budou zajímat o to, jestli poukázky jako opatření boje proti zneužívání skutečně brání, nikoli podporují, využívání dávky k jinému účelu, a tedy půjde jim o důvěru mezi občanem a státem.

Senátoři by měli vědět, že podle výše uvedeného průzkumu mezi osobami v hmotné nouzi déle než 6 měsíců by za stavu zákona aktuálního ke dni přechodu ze Sněmovny do Senátu, byli od poukázek ochráněni nejvýše dva lidé z 58 dotazovaných. Přestože 18 respondentů pečovalo o předškolní děti (čtyři z nich o děti do 4 let), 3 osoby pečovaly o děti s postižením, 31 % dotazovaných bylo ve věku nad 50 let (žádný však nad 70 let) a 9 osobám bylo uznáno zdravotní postižení, z toho však jen dva byli ve 2. nebo 3. stupni invalidity, což jsou ti jediní dva potenciální vysvobození. Až se tito občané budou ptát, kde je to avizované zrušení výplaty dávky v poukázkách, nebude snadné jim vysvětlit, že právě oni jsou i nadále pro společnost podezřelí.

Alena Zieglerová

Psáno pro Deník Referendum (24.9.2018)

Poukázky v hmotné nouzi. Chudí jsou dál podezřelí