Nenávistné hoaxy a dezinformace šířené emaily, sociálními sítěmi, tradičními i tzv. “alternativními” zpravodajskými servery, znamenají často zásadnější společenskou hrozbu, než očividně rasistický projev extremisty. Vystačíme vůbec v dnešní době s konceptem boje proti extremismu? Má být primárním zájmem státu a společnosti boj proti extremistickým skupinám, nebo ochrana obětí a ohrožených skupin?

Zveme na panelovou diskuzi, kterou Institut pro sociální inkluzi pořádá v rámci konference Fórum 2000 v termínu 12. 10. 2017 (18:00-19:30) ve Skautském institutu (Staroměstské náměstí 4, Praha).

festival-demokracie-logo-cz

Pravicově extremistické skupiny byly po větší část porevolučního období v ČR relativně snadno identifikovatelnou hrozbou – díky stylu oblékání, používané symbolice, násilným verbálním i neverbálním projevům, typům pořádaných veřejných i soukromých akcí. Boj proti nim doposud tradičně tvoří základní protiextremistickou bezpečnostní politiku státu. Pravidelné výroční Zprávy o extremismu vydávané Ministerstvem vnitra jsou pak veskrze jediným veřejným komunikačním prostředkem seznamujícím veřejnost se stavem v této oblasti. Zatímco však ještě před 10 lety tvořila jádro komunikace a koordinace pravicově extremistických skupin osobní komunikace a uzavřená diskuzní fóra a jejich myšlenky byly v očích veřejnosti diskreditovány povětšinou neonacistkou ideologií, nenávist vůči různým skupinám se stala přinejmenším od roku 2012 spíše mainstreamovou záležitostí. Projevy nenávisti si skrze enormně oblíbené sociální sítě našly cestu do veřejného prostoru a staly se běžným koloritem mezilidské komunikace a sdílení, bez ohledu na to, která skupina je zrovna aktuálním terčem agrese či nenávisti. Pro veřejnou správu tvoří v lepším případě nesnadno uchopitelný neduh moderní komunikace a důsledek světového a domácího dění, se kterým je třeba něco dělat, v horším případě se stává neduhem trpěným a veskrze akceptovaným. Pro mnohé skupiny a jednotlivce je šíření nenávisti a dezinformací vítaným prostředkem finančního zisku (skrze online reklamní systémy) a nástrojem propagandy štěpícím a polarizujícím společnost. Obecně akceptovaná nenávist a strach je také zdrojem politického i ekonomického zisku pro řadu lokálních politiků, kteří díky nim prosazují své utilitární zájmy, jež skryjí pod populistická opatření “proti nepřizpůsobivým”. Na úrovni státní správy tento populismus představuje riziko zejména tehdy, pokud jsou politiky při obecně akceptovaném “boji proti extremismu” přijímána opatření, jež dále zvyšují tlak na oběti, resp. zastírají skutečná rizika na úkor domnělých a narušují skutečná řešení těchto rizik.

Bezprecedentní rozmach forem a obsahů, jako jsou například nenávistné hoaxy a dezinformace šířené řetězovými maily, sociálními sítěmi, tradičními i tzv. “alternativními” zpravodajskými servery, mohou často znamenat zásadnější společenskou hrozbu než očividně rasistický projev extremisty. V takové situaci orientace na extremismus nepostačuje a může hrozbu ještě prohloubit – zastíněním reálných aktuálních rizik plynoucích z mainstreamové nenávisti či dalším znepřátelením části populace, kdy jsou perspektivou extremismu vnímány a značkovány projevy běžných občanů, často jednajících z mnohdy pochopitelného pocitu strachu a nedůvěry ve veřejné instituce.

„V oblasti bezpečnostní politiky se stále pracuje se zastaralým a neudržitelným konceptem pravicového a levicového politického extremismu. Protiextremistická politika se často chybně soustředí pouze na extremistické „klienty“. Přitom se zapomíná, že jejím prvořadým zájmem by měla být ochrana práv a svobod jejich obětí. Úkolem státu není samoúčelně se z jakési ritualizované setrvačnosti zabývat extremistickými skupinami. Jeho ambicí má být neustále analyzovat hrozby vyplývající ze strany extremistů pro jejich reálné i potenciální oběti a být schopný tyto oběti efektivně chránit, zajistit jim pocit bezpečí a podmínky pro důstojný život. „Obrat k oběti“ proběhl v některých západoevropských zemích, ČR na něj stále čeká.“ uvádí Audit národní bezpečnosti, dokument schválený vládou na konci roku 2016, na jehož přípravě se pod koordinací Ministerstva vnitra podílelo cca 120 expertů z řad ministerstev, dalších správních úřadů, bezpečnostních sborů a zpravodajských služeb.

Zatímco se tedy zdá, že výlučná orientace na tzv. extremismus nedokáže účinně pojmout aktuální škálu hrozeb a dopadů, opomíjí a rezignuje na analýzu dopadů nenávistných projevů na ohrožené skupiny, a především otevřenou a rovnocennou komunikaci s nimi. Stejně tak, jako je škála hrozeb široká, účinné řešení a prevence bude vyžadovat multidisciplinární přístup a spolupráci a koordinaci klíčových aktérů státní, veřejné i nevládní sféry.

  • Vystačíme v dnešní době s konceptem boje proti extremismu?
  • Umíme správně pojmenovat zdroje hrozeb a předcházet jim?
  • Dokážeme o extremismu a nenávisti mluvit s veřejností a ohroženými skupinami?
  • Jakou roli by při prevenci a potírání nenávistných projevů měli hrát různí aktéři – veřejná správa i neziskový sektor? Jak by měly vypadat účinné komunikační intervence? Kdo by měl mluvit s kým a jak?

Diskutující:

Jaroslav Valůch – Institut pro sociální inkluzi, z.ú.

Dlouhodobě se věnuje oblasti využívání moderních komunikačních prostředků pro  komunikaci s krizí postiženým obyvatelstvem, posilování mediální gramotnosti a prevence násilí z  nenávisti. Spolupracoval s  řadou iniciativ i institucí v  regionech střední i východní Evropy, jihovýchodní Asie, Blízkého východu a severní Afriky. Působil jako humanitární pracovník v  Barmě a na Haiti. Byl vedoucím Kampaně proti rasismu a násilí z  nenávisti v Agentuře pro sociální začleňování. 

Benedikt Vangeli – Ministerstvo vnitra

Je vedoucím Centra proti terorismu a hybridním hrozbám. Dlouhodobě se věnuje bezpečnostní politice státu, zejména vnitřní bezpečnosti, včetně problematik: hybridních hrozeb, terorismu, dezinformací, strategické komunikaci ad., dále bezpečnostnímu právu a krizovému řízení v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti.

Klára Kalibová – In IUSTITIA, o.p.s.

Zakladatelka a právnička v organizaci In IUSTITIA se dlouhodobě věnuje pomoci obětem násilí z nenávisti a prevenci tohoto násilí. Je autorkou řady odborných publikací na dané téma. Zaměřuje se též na školení odborné veřejnosti (policie, sociálních pracovníků). 

Jan Charvát – Fakulta sociálních věd UK

Přednáší na UJEP v Ústí nad Labem a na IPS FSV UK. Specializuje se na problematiku politického extremismu a souvisejících témat, jako je krajní pravice, krajní levice, rasismus, subkultury mládeže. 

Jaroslav Spurný – Týdeník Respekt

V Respektu se věnuje od počátku investigativní žurnalistice. Za dvacet pět let napsal kolem patnácti set článků. Za svou práci dostal novinářské ceny Karla Havlíčka Borovského, Ferdinanda Peroutky nebo spolu s kolegou Ondřejem Kundrou Cenu za nejlepší investigativní článek roku 2011. 

Moderátor:

Martin Šimáček – ředitel Institutu pro sociální inkluzi

Odkaz na událost na facebooku https://www.facebook.com/events/1907302336261724

Panelová dikuze: Fascinace extremismem – nutnost nebo hrozba pro polarizovanou společnost?