Sociální začleňování efektivně a srozumitelně
Počínaje květnem se rodí první specializovaný policejní tým, který má cíleně vyhledávat a stíhat nenávistné projevy v českém online prostředí. Vzniká na půdorysu stávajícího 9. oddělení odboru obecné kriminality, které se přemění do samostatného odboru extremismu a terorismu. Jde bezpochyby o přelomovou událost, která nemá v naší historii obdoby.
Napsali jsme vybraným městům, na jejichž území se nachází sociálně vyloučené lokality a ubytovny, jaká opatření by neměla být opomenuta, aby riziko šíření nákazy koronavirem bylo v těchto místech co možná nejnižší.
Vláda v současnosti přijímá řadu opatření směřujících k udržení pracovních míst. Přesto lze předpokládat, že část pracovních míst bude buď utlumena, nebo zanikne, a skokově se tak zvýší počet osob bez dostatečného příjmu. Tito lidé budou odkázáni na sociální dávky, přičemž flexibilita celého systému bude klíčová pro stabilizaci jejich situace, zejména bydlení.
Dnes jsme společně se zástupci Centra pro společenské otázky – SPOT, Člověka v tísni, IQ Roma servis, Platformy pro sociální bydlení a sociologem Danielem Prokopem poslali panu premiérovi a vládě Výzvu ke zmírnění sociálních dopadů pandemie Covid-19, která obsahuje několik doporučení za účelem ochrany nejohroženějších skupin obyvatel.
Stejně jako všichni s napětím čekáme, jak silně udeří hlavní nápor pandemie a jak moc přetíží zdravotnický systém, se stejným napětím se hrozím, že nevydrží první záchytný systém pomoci ve hmotné nouzi a přetíží se. Respektive se ukáže, že pro situace, jako je tato, není konstruovaný.
Společné prohlášení SPOT – Centra pro společenské otázky (Lucie Trlifajová, Karel A. Novák) Institutu pro sociální inkluzi (Martin Šimáček, Alena Zieglerová) společnosti Člověk v tísni (Jan Černý) LUMOS (Jan Klusáček) Platformy pro sociální bydlení (Vít Lesák) k závěrům a ukončení činnosti „Pracovní
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) přichází s dalšími a dalšími nápady, jak „zachránit“ ohrožené děti. Ve skutečnosti ale zachraňuje především svůj vlastní, dávno přežitý a nefunkční systém ústavů. Zatímco jakékoliv jiné služby pro děti a rodiny – školy, lékaři, sociální služby, mateřská centra – musí těžce a opakovaně dokazovat svou efektivitu, ústavní zařízení tady prostě byla a jsou.
Od začátku listopadu začala ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) v poslanecké sněmovně a v médiích odkrývat, jak bude vypadat revize sociálních dávek, kterou se v prosinci chystá předložit na vládu.
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová se chystá v rámci plnění Patnáctera opatření boje s chudobou vyřazovat z evidence nezaměstnané, kteří opakovaně odmítnou nabídku úřadu práce. Opozice zbystřila a také prezident jistě přivítá naplnění svého doporučení. Kdo si ale zákony přečetl, ví, že tohle už v nich dávno je. Co chybí, je nabídka úřadu práce, kterou by vůbec bylo možné přijmout nebo odmítnout. Třikrát úspěšnější než veřejné služby zaměstnanosti je při zprostředkování práce vězeňská služba.
Kraje zřizující dětské domovy pro děti do 3 let by se měly nejen v roli dobrého hospodáře zamyslet nad tím, zda investovat do terénní práce a pokrýt tak jedním pracovníkem podporu až 8 rodin s například 20 dětmi, které tak mohou zůstat doma, za stejnou částku, jako stojí blíže neidentifikovatelná forma péče o jedno dítě v ústavu, kde si z něj bohužel často vychovávají i příštího klienta sociálních a dalších služeb.